Napsala jsem ti dopis

a zavěsila na tvé klice

přijď brzy, přijď zjitra

v tom ránu šmouhatém

já čekám tě

lásko.

S prvním ranní cigaretou

já vychutnám si tě

slastně ke kávě

věrná jen podmíněně.

Už špulím rty

tak netrpělivá jsem

na vůni kávy, cigarety

zpoceného muže

tak osedlej své hříbě

s hebounkým hřbetem

tak nasaď boty sedmimílové

těm dychtivým pejskům

svých úsměvů a dlaní

nebo mi aspoň  řekni

že mě vůbec nechceš.

No na férovku, nebo ne?

Co, že se mě bojíš?

Jen se nedělej.

A konečně něco dělej

ty můj milý trosečníku

v   cigaretovém dýmu.

Začni luštit ten vzkaz

na své klice. Neboj se

vždyť já,  s tou padesátou

večerní lahůdkovou cigaretou

ke které přikusuji si

pošušňáníčkové nehty

do vzduchu vypustím tě

kde v šmouhatém večeru

v azylu svých ryze mužských

rozptýlení a půtek

rozplyneš se.